Oznámení o přesunu - snad mi ještě jednou prominete :)

Konečně jsem zjistila, jak založit a spravovat další blog tak, aby tady mohl zůstat prostor pro pracovní záležitosti. :) Tak snad mi odpustíte, když vás ještě jednou přesměruji. A aby to byla trochu víc bojovka, tak adresu najdete na našem bývalém blogu "vy víte kde".

Sebevražda

Slovo, ze kterého mrazí.
Musím se vypsat, právě teď, protože kvůli tomu nejsem schopna pracovat.

Když mi naposledy někdo říkal, že XY se zabil, šlo o autonehodu.
Tentokrát to znamenalo sebevraždu.

Není mi dvakrát dobře z toho, že jsem se to dozvěděla přes fb, na druhou stranu jinak bych se to asi nedozvěděla vůbec. Nebo až za dlouho.

Před čtrnácti dny jsem si prohlížela svatební fotky. Byl na nich. Ale v tu dobu už nebyl.

Bylo mu 22 let. Byl mladý, pěkný, sympatický, galantní, cílevědomý, nadaný.

Jako všichni ostatní jsem masochisticky sjela jeho profil s desítkami R.I.P. zpráv a kondolencí. I jeho poslední statusy. Jen se to tam hemžilo samým: "jak je to možné, takový veselý, v pohodě kluk, nikdy se nemračil, on přece nebyl nijak nešťastný, smutný, drogy by nebral..." bla bla bla.

Jak je možné, že lidi, kteří ho znali mnohem blíž, nic neviděli?

Já se s ním osobně setkala jen párkrát, ale vím o tom, co si prožil ve vlastní rodině a co to s ním udělalo. O to hůř se mi čtou rádoby nad věcí vzkazy od jeho rodiny. A je mi z toho skoro zle. Když k tomu přičteme nějakou tu dědičnost, spoustu osobních neúspěchů a zklamání a hlavně absenci Vztahu s velkým V, takového toho partnerství, které člověka drží nad vodou, nutí ho na sobě pracovat a zpracovat si všechna negativa, přetavit je v něco blahodárného - asi vím, proč. Na rozdíl od těch ostatních, zřejmě. I ty drogy si u toho dokážu tak trochu představit, i když mám pocit, že ani nebyly třeba.

Tenkrát jsem obdivovala, jak to zvládá, a měla radost, že ho to nezlomilo. A pak mi došlo, že je to jinak.


Bojím se psychicky nevyrovnaných lidí. Já tu masku prokoukla už před časem. Tu na odiv stavěnou lehkovážnost a rozvernost, tu manickou otevřenost, která měla překrýt všechny životní křivdy a smutky, co se v něm sbíraly. Lekla jsem se toho. Neuměla s ním mluvit, a tak jsem prostě přestala.

Nedělám si iluze o tom, že by to dopadlo jinak, kdybych to neudělala. Velmi pravděpodobně ne.
Nebrečím nad tím. I sebevražda je řešení, i když špatné. Jen je mi líto jeho mámy, viděla jsem ji jen jednou, ale i tak mě nadchl jejich vzájemný láskyplný vztah. Takové to pouto posílené těžkými časy.

Mrzí mě, že se trápil tolik.

Protože zrovna tenhle člověk byl schopný udělat věci, které neudělali ani moji nejlepší kamarádi. Byl na mojí svatbě, toho si strašně vážím. Jel za mnou stovky kilometrů na kole, jen tak, na návštěvu, když mi bylo smutno. Napsal mi básničku, sice ne moc dobrou, ale i tak krásnou. Ještě ji mám. A to mě sotva znal.

Já mu to nevrátila ani z desetiny. To mě taky mrzí.

Někdy se dívám na lidi kolem sebe, kterým to zrovna v životě nevychází a najednou se něco stane a karta se obrátí a oni jsou šťastní,snad mnohem šťastnější než já. A mám z toho děsnou radost.

A někdy se ti lidé v těch sračkách prostě utopí. Jen se mi potvrzuje teorie, že se to často stane přesně v tu chvíli, kdy je dožene vlastní minulost a jim zrovna chybí ty pilíře, o které se můžou opřít - partner, rodina, osobní cíl.

Jsou lidé, na které se nedá zapomenout. Některá hudba mi ho vždycky připomene. A jen v dobrém.

Tak dík, Bene, a i kvůli tobě doufám, že po smrti už nic není.

Sbohem, plenky

Markéta se jako obvykle o všechno postarala sama. Během tří dnů se prakticky z plně plenkového dítěte stala naprostým bezplíňákem. Jako vždy, ode zdi ke zdi, obrat o 180 stupňů. Dozrála si k tomu a my jen obdivně přihíželi.

Přijímáme gratulace.

Období neidentifikovatelných změn

Něco se mění. Markéta je každým dnem šikovnější a chytřejší, ale ty změny jsou tak nehmatatelné a nepopisovatelné, až se jeden diví.

Bezpochyby. Včera se změnil způsob, jakým vyslovuje máma a táta. Konečně jsou to dvě opravdová lidská slova. Ta změna je pravděpodobně v tom,že Markéta pochopila.

Nejprve to bylo jen mammmm jako výraz nespokojenosti se stavem věcí a tatatatata jako výraz absolutní blaženosti. Pak, po roce věku, pochopila, že nám dělá radost, když opakuje slabiky mamama a tatata a tím nás volá. Ale to dokonalé pochopení, že slovo máma znamená mě a slovo táta znamená tátu, to přišlo až teď. Zní to jinak. Nedá se popsat, v čem je ten rozdíl. Zní to už jako řeč. První svouslabičná slova. A třetí slovo, které začala vyslovovat s vědomým porozuměním významu je "ne!". Taky začalo náhle znít jinak.

O tom, že najednou staví z kostek stavby až neuvěřitelně promyšlené, barevně komponované a vysoké, až se tají dech, ani nemluvím.

A jen přihlížím tomu zázraku.

Dítě si umí určit samo,kdy je připraveno na změnu

Tohle už mi nikdo nevymluví, alespoň to moje to umí. Samostatné spaní, odstavení, nočník - u všeho si sama určí ten správný čas.

S adoptováním peřinky přišlo definitivně období samostatného odpoledního spánku. Už mě nepotřebuje. Slzička ukápla.

17 měsíců a další pokroky

řeč: Jak dělá vrána? H(rrr)á! Jak dělají rybičky? (Otevírání a zavírání pusy).
spaní: Definitivně odmítnut spací pytel a vyžadována peřinka. Mrně si lehne na bříško a oběma pažemi si zafixuje peřinku přes záda. je to legrační, ale funguje to celou noc.
vylučování: Ukazuje, že se jí chce, nosí si nočník, ale na přímou otázku reaguje usilovným vrtěním hlavy. Zvláštní - popírá samu sebe. Na druhou stranu po nočníkovém úspěchu je na sebe evidentně pyšná a chodí se chlubit, beruška.
jídlo: jí sama, pije sama, i ze skleničky, prakticky bez polití. Jen když ji něco zaujme, tak se, džušík nedžusík, za tím rozběhne a neštěstí je hotovo. Z hrnečku z brčkem pije taky, ale odmítá přestat ho naklánět :) a pak se vzteká, že sosá jen vzduch.
sociální dovednosti: už je zase kamarádka se všemi, nechá se i hlídat cizími. Miluje děti a miminka a hned se s nimi mazlí, i na potkání. Klidně dá pusu všem hračkám, ale rodičům tedy v žádném případě ani omylem NE!
hra: čtení, čtení a zase čtení. Už nás od toho bolí pusa. Sem tam kostky, zvířátkové lego, a samozřejmě veškeré domácí činnosti. Bohužel teď už ji nebaví jen pomáhat,ale chce všechno dělat sama. Že nedosáhne na sušák ji přivádí k nepříčetnosti.
A je tu jaro. Nejvyšší čas koupit kyblíček a bábovičky...

Kolik už je to měsíců? Ech!

Nastalo období neustálých pokusů o sebepoškození. Všechno otevře, odšroubuje, vyleze do půl metru, je vynalézavá, takže si dokáže z nejrůznějších krabic a židlí postavit dostatečný "žebřík". Jednou ji přistihnu,jak se holí na bradě máminou jednorázovkou "jako táta", podruhé šlohne při mytí nádobí zahnutý nůž a s úsměvem si ho strčí do krku. A teď se mámo vokaž, jak umíš vyjednávat. Mazec.

Nádherně zpívá a tancuje. Dělá to ráda a často, ale ještě raději tráví čas s tátou a knihou. Čtěte dětem dvacet minut každý den? Pchá! U nás je to denně několik hodin čistého času. Doopravdické knížky letí mnohem víc než leporela. Žlutá knížka říkadel z Levných knih, Čmelda a Brunda, Paleček, O jabloňce a Když jde malý bobr spát, jsou domácí favoriti.

Na některá říkadla ukazuje a předvádí děj. Taky hodně a ráda čmárá na papír (nejraději by i na nábytek a LCD monitory, ale tomu jsme naštěstí zatím stihli zabránit.

Mezi nová slova patří "dědědě" (dědeček) a "hahá" (koník). Při žvatlání už střídá slabiky a tuhle při zpívání skákal pes jsme ji přistihly, že na ty tři doby vyluzuje cosi jako "tatape". Je to dokonalá opička. Co vidí, to napodobí.

Mimochodem, věděli jste, že Skákal pes a Pec nám spadla mají v podstatě stejnou melodii?

Na odrážedlo i motorku už vyleze sama, ale jezdit se jí nechce. Ještě tak couvat, ale řídit?
Odmítá pleny, ale na nočník nechce. Tak trochu deadlock, který už také jednou skončil pokoutně zašpiněným kobercem. Bleh.Je legrační, když se běží schovat za křeslo a tam čeká, až ji "najdu". Je legrační, když si schovává hlavu pod pyžamko a běhá tak poslepu po bytě riskujíc pád a úraz. Je legrační, když si dá ruce na oči a myslí si, že je schovaná.

Je dokonalá.

16 měsíců

Batole mě konečně přivolává slovem "máma". Umí vylézt na schod a občas i bez pádu samo slézt dolů. Umí pít ze skleničky, aniž by cintalo, jen občas vylívá druhou stranou,když si prohlíží obrázky. Nemá rádo chleba s čímkoliv, miluje rajčata a jogurty. Jsou dny, kdy nejí nic jiného.

Projevuje se u ní povaha jejího otce. U jídla zásadně potřebuje mít sebe, stoleček, ba i bryndák v naprosté čistotě. Má-li nedejbože upatlaný prstík, kus brambory na bradě, nebo nedej bože těstovinu na bryndáku, přestává konzumovat a jme se likvidovat "bordel".

Uklízení je vůbec její nejmilejší zábava, běda, jak opomenu vyhodit víčko od jogurtu či zapomenu jednu miniaturní ponožku uprostřed pokoje. Káravý pohled mě nemine a dítě jde "bordel" zlikvidovat.

Dnes jsem s překvapením zjistila, že umí sama nastrouhat sýr. Unbelievable.

Nejmilejší hračkou jsou klíče, notebook a telefon. Jak jinak.
Stále ještě nesnese, aby ji koupal tatínek místo mámy, ale jinak je veskrze společenská a po krátkém ostychu se lísá i k úplně cizím tetám. Zvláště, mají-li v ruce čokoládku.

Stále je obrovský flegmatik a pohodář. Odpolední spánek vypilovala k dokonalosti. Při ukládání nebrečí, odejít můžu hned po uspávance, po hodince se vzbudí, začne plakat, ale stačí přijít, přikrýt a pohladit a mám další hodinu a půl volna k dobru.

Strašně ráda chodí ven a často si o to říká. Ne vždycky jí ale zrovna můžu vyhovět :)
Už se umí postavit v jídelní židličce a vlézt na postel i pohovku. Předpokládám, že další level je vylézání z postýlky :)

Celodenní nácvik charlestonu, který jsme absolvovali po dohledem dítěte, přinesl ovoce. několikrát denně se dožaduje puštění písničky a trsá, trsá, trsá. Je to neodolatelné,protože to opravdu značně připomíná naši choreografii.

Tak už jen vypilovat to mluvení a máme doma opravdu dokonalou bytost.

To se zas lingvistky vycajchnovaly. Aneb kvůli takovým se smějí i mně. :-/

Posuďte sami:

Je-li tu někdo,komu to celé nepřipadá absurdní, ať udělá čárku.
Hostka prý je správně (asi tak stejně jako hostyně či hostice, SSČ naštěstí shovívavě mlčí).
Nepřechylování sice nikomu nevadí, ale je nutné to lidem "doporučit". (Proč? Protože EU?)
Také se zřejmě v letech příštích můžeme možná v "korektních textech" dočíst, že program je připraven pro vyučující, sportující, média a vědy, promiňte, ale médiem ani vědou bych byla jen velmi nerada.
Nehledě na to, že v učebnicích, a to ani v učebnicích českého jazyka, tedy nebude možné ve větách obsahujících název povolání v množném čísle užít minulého času nebo trpného rodu (jinak si totiž paní lingvistka nepomohla (Studující byli/byly zkoušeni/zkoušeny)). Respektive, ono to možné bude, ale ministerstvo pak učebnici neschválí k vydání, jak z článku vyplývá.
Dokážete si takové učebnice představit?
A jak dlouho bude trvat, než se podobné zhovadilé doporučení uplatní na média?
Budeme pak číst, že "Čeští sportující "v minulosti vyhrají" na právě skončené olympiádě šest medailí?"
Nebo jak si to paní "lingvistka" představuje?
Jak dlouho si ještě bude moci říkat "lingvista", potažmo "lingvistka" někdo, kdo záměrně przní a osekává jazyk samotný? Komu tím prospěje?
Myslím, že v onom článku je to vlastně vyjádřeno pěkně. S genderem nemají problém ženy, které dosáhly jistého postavení, které jsou úspěšné, které nemají mindrák z vlastní blbosti. Ty ostatní  mají zřejmě pocit,  že je třeba si svou "moc" dokázat jinak. A EU jim k tomu vesele nahrává.Však je to také TA Unie, nikoli ten Unij.

Celé to nějak přestává být vtipné.
MŠMT už zřejmě neví roupama co by a široká veřejnost tak kvůli tomu nabývá dojmu, že lingvisti, potažmo lingvistky, či pardon, lingvistika (?) se zabývá samými takovými kokotinami.

Vánoce, 15 měsíců a tak dál

Za poslední měsíc udělala Markéta obrovský pokrok, jak fyzicky, tak intelektuálně. Nestačíme se divit.
Obden ji měříme u zdi, protože se nám zdá, že dosáhne výš, nožičkama ve stoličce níž a že prostě roste jako z vody. Kupodivu, metr stále ukazuje stejných 76 cm jako před třemi měsíci. Nejspíš ale jen blbě měříme.

Markéta rozumí každému našemu slovu, i dlouhým souvětím, nikdy se nesplete. Sama se hodně pokouší komunikovat, i když prozatím k tomu používá hlavně ukazováček a vrtění nebo kývání hlavou. Slovní zásoba se na silvestra rozrostla o (konečně) vědomé a zvučné "mama". Nově používá znak pro "nic" nebo "není" (plácnutí do stehen s pokrčením ramen). Naučila se to u básničky "v komoře je myš".

Pozná strašnou spoustu zvířat. Ani se nám tomu nechce věřit.

Nově nám začíná sdělovat, že se počůrala. Přijde, vrtí zadkem, stoupá si do nočníku a tak podobně. Taky si umí říct, že chce jít spát. A neustále zdokonaluje systém mazlení a pusinkování.

Čím dál tím víc chodí i venku, jen je zvyklá na nosítko, takže ji to brzy omrzí a chce se nosit. Je-li nesena nebo vezena příliš dlouhou dobu, usne nudou. Při poslední rýmě se sama naučila smrkat. Mám pořád pocit, že to dítě je naprosto samoobslužné a soběstačné. A že my rodiče tady jsme jen od toho, abychom jí kryli záda.

Pořád nám ještě nejraději nosí knížky, abychom si s ní četli. Do mimikostky už dokáže sama nacpat kulaté tvary, ale hranaté jí ještě stále přidou moc složité. Z kostek staví vysoké věže a pak je zase boří. Ráda s námi myje nádobí a vytírá, ale není jí to dovoleno moc často. :) Lžičkou už jí úplně sama a drží ji jako dospělák. Necháváme jí první půlku sezobat samotnou všemi dostupnými prostředky a s druhou půlkou už s pak většinou ráda nechá pomoct. Nesnáší, když si zapatlá ručičky, to se je pak snaží otřít do všeho, stolem počínaje a vlastní hlavou konče. :)

Včera v nestřeženém okamžiku nacpala do pračky ke špinavým plínám knížku sudoku, po doprání jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Ale pračka to přežila a plíny prostě od sajrajtu obereme po večerech.

A úplnou novinkou je, že začala kreslit fixem. Dost často teĎ vyžaduje přistavení vlastního stolečku s haldou fixů a papírů. Vyblbne se tak třeba i půl hodiny.

Taky nově umí odšroubovat uzávěry čehokoli. Nemilá dovednost :).

Z hraček nejvíc miluje PET lahve. Obzvláště láhev od Jaru je velký mazlicí favorit.

Usínání jsme vypilovali k naprosté dokonalosti. Je to rozumné dítě, takže neprotestuje příliš dlouho proti našemu odchodu po uspávance, spíš si jen tak zanadává a pak spokojeně usne. Jak odpoledne, tak večer.