Na půli cesty

Oznámení o přesunu - snad mi ještě jednou prominete :)

2010-03-17T22:04:00.000+01:00

Konečně jsem zjistila, jak založit a spravovat další blog tak, aby tady mohl zůstat prostor pro pracovní záležitosti. :) Tak snad mi odpustíte, když vás ještě jednou přesměruji. A aby to byla trochu víc bojovka, tak adresu najdete na našem bývalém blogu "vy víte kde".

Sebevražda

2010-03-17T21:13:00.000+01:00

Slovo, ze kterého mrazí.
Musím se vypsat, právě teď, protože kvůli tomu nejsem schopna pracovat.

Když mi naposledy někdo říkal, že XY se zabil, šlo o autonehodu.
Tentokrát to znamenalo sebevraždu.

Není mi dvakrát dobře z toho, že jsem se to dozvěděla přes fb, na druhou stranu jinak bych se to asi nedozvěděla vůbec. Nebo až za dlouho.

Před čtrnácti dny jsem si prohlížela svatební fotky. Byl na nich. Ale v tu dobu už nebyl.

Bylo mu 22 let. Byl mladý, pěkný, sympatický, galantní, cílevědomý, nadaný.

Jako všichni ostatní jsem masochisticky sjela jeho profil s desítkami R.I.P. zpráv a kondolencí. I jeho poslední statusy. Jen se to tam hemžilo samým: "jak je to možné, takový veselý, v pohodě kluk, nikdy se nemračil, on přece nebyl nijak nešťastný, smutný, drogy by nebral..." bla bla bla.

Jak je možné, že lidi, kteří ho znali mnohem blíž, nic neviděli?

Já se s ním osobně setkala jen párkrát, ale vím o tom, co si prožil ve vlastní rodině a co to s ním udělalo. O to hůř se mi čtou rádoby nad věcí vzkazy od jeho rodiny. A je mi z toho skoro zle. Když k tomu přičteme nějakou tu dědičnost, spoustu osobních neúspěchů a zklamání a hlavně absenci Vztahu s velkým V, takového toho partnerství, které člověka drží nad vodou, nutí ho na sobě pracovat a zpracovat si všechna negativa, přetavit je v něco blahodárného - asi vím, proč. Na rozdíl od těch ostatních, zřejmě. I ty drogy si u toho dokážu tak trochu představit, i když mám pocit, že ani nebyly třeba.

Tenkrát jsem obdivovala, jak to zvládá, a měla radost, že ho to nezlomilo. A pak mi došlo, že je to jinak.

Bojím se psychicky nevyrovnaných lidí. Já tu masku prokoukla už před časem. Tu na odiv stavěnou lehkovážnost a rozvernost, tu manickou otevřenost, která měla překrýt všechny životní křivdy a smutky, co se v něm sbíraly. Lekla jsem se toho. Neuměla s ním mluvit, a tak jsem prostě přestala.

Nedělám si iluze o tom, že by to dopadlo jinak, kdybych to neudělala. Velmi pravděpodobně ne.
Nebrečím nad tím. I sebevražda je řešení, i když špatné. Jen je mi líto jeho mámy, viděla jsem ji jen jednou, ale i tak mě nadchl jejich vzájemný láskyplný vztah. Takové to pouto posílené těžkými časy.

Mrzí mě, že se trápil tolik.

Protože zrovna tenhle člověk byl schopný udělat věci, které neudělali ani moji nejlepší kamarádi. Byl na mojí svatbě, toho si strašně vážím. Jel za mnou stovky kilometrů na kole, jen tak, na návštěvu, když mi bylo smutno. Napsal mi básničku, sice ne moc dobrou, ale i tak krásnou. Ještě ji mám. A to mě sotva znal.

Já mu to nevrátila ani z desetiny. To mě taky mrzí.

Někdy se dívám na lidi kolem sebe, kterým to zrovna v životě nevychází a najednou se něco stane a karta se obrátí a oni jsou šťastní,snad mnohem šťastnější než já. A mám z toho děsnou radost.

A někdy se ti lidé v těch sračkách prostě utopí. Jen se mi potvrzuje teorie, že se to často stane přesně v tu chvíli, kdy je dožene vlastní minulost a jim zrovna chybí ty pilíře, o které se můžou opřít - partner, rodina, osobní cíl.

Jsou lidé, na které se nedá zapomenout. Některá hudba mi ho vždycky připomene. A jen v dobrém.

Tak dík, Bene, a i kvůli tobě doufám, že po smrti už nic není.

Sbohem, plenky

2010-03-15T21:27:00.000+01:00

Markéta se jako obvykle o všechno postarala sama. Během tří dnů se prakticky z plně plenkového dítěte stala naprostým bezplíňákem. Jako vždy, ode zdi ke zdi, obrat o 180 stupňů. Dozrála si k tomu a my jen obdivně přihíželi.

Přijímáme gratulace.

Období neidentifikovatelných změn

2010-03-06T23:02:00.000+01:00

Něco se mění. Markéta je každým dnem šikovnější a chytřejší, ale ty změny jsou tak nehmatatelné a nepopisovatelné, až se jeden diví.

Bezpochyby. Včera se změnil způsob, jakým vyslovuje máma a táta. Konečně jsou to dvě opravdová lidská slova. Ta změna je pravděpodobně v tom,že Markéta pochopila.

Nejprve to bylo jen mammmm jako výraz nespokojenosti se stavem věcí a tatatatata jako výraz absolutní blaženosti. Pak, po roce věku, pochopila, že nám dělá radost, když opakuje slabiky mamama a tatata a tím nás volá. Ale to dokonalé pochopení, že slovo máma znamená mě a slovo táta znamená tátu, to přišlo až teď. Zní to jinak. Nedá se popsat, v čem je ten rozdíl. Zní to už jako řeč. První svouslabičná slova. A třetí slovo, které začala vyslovovat s vědomým porozuměním významu je "ne!". Taky začalo náhle znít jinak.

O tom, že najednou staví z kostek stavby až neuvěřitelně promyšlené, barevně komponované a vysoké, až se tají dech, ani nemluvím.

A jen přihlížím tomu zázraku.

Dítě si umí určit samo,kdy je připraveno na změnu

2010-03-02T13:55:00.001+01:00

Tohle už mi nikdo nevymluví, alespoň to moje to umí. Samostatné spaní, odstavení, nočník - u všeho si sama určí ten správný čas.

S adoptováním peřinky přišlo definitivně období samostatného odpoledního spánku. Už mě nepotřebuje. Slzička ukápla.

17 měsíců a další pokroky

2010-03-01T22:05:00.000+01:00

řeč: Jak dělá vrána? H(rrr)á! Jak dělají rybičky? (Otevírání a zavírání pusy).
spaní: Definitivně odmítnut spací pytel a vyžadována peřinka. Mrně si lehne na bříško a oběma pažemi si zafixuje peřinku přes záda. je to legrační, ale funguje to celou noc.
vylučování: Ukazuje, že se jí chce, nosí si nočník, ale na přímou otázku reaguje usilovným vrtěním hlavy. Zvláštní - popírá samu sebe. Na druhou stranu po nočníkovém úspěchu je na sebe evidentně pyšná a chodí se chlubit, beruška.
jídlo: jí sama, pije sama, i ze skleničky, prakticky bez polití. Jen když ji něco zaujme, tak se, džušík nedžusík, za tím rozběhne a neštěstí je hotovo. Z hrnečku z brčkem pije taky, ale odmítá přestat ho naklánět :) a pak se vzteká, že sosá jen vzduch.
sociální dovednosti: už je zase kamarádka se všemi, nechá se i hlídat cizími. Miluje děti a miminka a hned se s nimi mazlí, i na potkání. Klidně dá pusu všem hračkám, ale rodičům tedy v žádném případě ani omylem NE!
hra: čtení, čtení a zase čtení. Už nás od toho bolí pusa. Sem tam kostky, zvířátkové lego, a samozřejmě veškeré domácí činnosti. Bohužel teď už ji nebaví jen pomáhat,ale chce všechno dělat sama. Že nedosáhne na sušák ji přivádí k nepříčetnosti.
A je tu jaro. Nejvyšší čas koupit kyblíček a bábovičky...

Kolik už je to měsíců? Ech!

2010-02-21T23:16:00.000+01:00

Nastalo období neustálých pokusů o sebepoškození. Všechno otevře, odšroubuje, vyleze do půl metru, je vynalézavá, takže si dokáže z nejrůznějších krabic a židlí postavit dostatečný "žebřík". Jednou ji přistihnu,jak se holí na bradě máminou jednorázovkou "jako táta", podruhé šlohne při mytí nádobí zahnutý nůž a s úsměvem si ho strčí do krku. A teď se mámo vokaž, jak umíš vyjednávat. Mazec.

Nádherně zpívá a tancuje. Dělá to ráda a často, ale ještě raději tráví čas s tátou a knihou. Čtěte dětem dvacet minut každý den? Pchá! U nás je to denně několik hodin čistého času. Doopravdické knížky letí mnohem víc než leporela. Žlutá knížka říkadel z Levných knih, Čmelda a Brunda, Paleček, O jabloňce a Když jde malý bobr spát, jsou domácí favoriti.

Na některá říkadla ukazuje a předvádí děj. Taky hodně a ráda čmárá na papír (nejraději by i na nábytek a LCD monitory, ale tomu jsme naštěstí zatím stihli zabránit.

Mezi nová slova patří "dědědě" (dědeček) a "hahá" (koník). Při žvatlání už střídá slabiky a tuhle při zpívání skákal pes jsme ji přistihly, že na ty tři doby vyluzuje cosi jako "tatape". Je to dokonalá opička. Co vidí, to napodobí.

Mimochodem, věděli jste, že Skákal pes a Pec nám spadla mají v podstatě stejnou melodii?

Na odrážedlo i motorku už vyleze sama, ale jezdit se jí nechce. Ještě tak couvat, ale řídit?
Odmítá pleny, ale na nočník nechce. Tak trochu deadlock, který už také jednou skončil pokoutně zašpiněným kobercem. Bleh.Je legrační, když se běží schovat za křeslo a tam čeká, až ji "najdu". Je legrační, když si schovává hlavu pod pyžamko a běhá tak poslepu po bytě riskujíc pád a úraz. Je legrační, když si dá ruce na oči a myslí si, že je schovaná.

Je dokonalá.

16 měsíců

2010-01-28T21:36:00.000+01:00

Batole mě konečně přivolává slovem "máma". Umí vylézt na schod a občas i bez pádu samo slézt dolů. Umí pít ze skleničky, aniž by cintalo, jen občas vylívá druhou stranou,když si prohlíží obrázky. Nemá rádo chleba s čímkoliv, miluje rajčata a jogurty. Jsou dny, kdy nejí nic jiného.

Projevuje se u ní povaha jejího otce. U jídla zásadně potřebuje mít sebe, stoleček, ba i bryndák v naprosté čistotě. Má-li nedejbože upatlaný prstík, kus brambory na bradě, nebo nedej bože těstovinu na bryndáku, přestává konzumovat a jme se likvidovat "bordel".

Uklízení je vůbec její nejmilejší zábava, běda, jak opomenu vyhodit víčko od jogurtu či zapomenu jednu miniaturní ponožku uprostřed pokoje. Káravý pohled mě nemine a dítě jde "bordel" zlikvidovat.

Dnes jsem s překvapením zjistila, že umí sama nastrouhat sýr. Unbelievable.

Nejmilejší hračkou jsou klíče, notebook a telefon. Jak jinak.
Stále ještě nesnese, aby ji koupal tatínek místo mámy, ale jinak je veskrze společenská a po krátkém ostychu se lísá i k úplně cizím tetám. Zvláště, mají-li v ruce čokoládku.

Stále je obrovský flegmatik a pohodář. Odpolední spánek vypilovala k dokonalosti. Při ukládání nebrečí, odejít můžu hned po uspávance, po hodince se vzbudí, začne plakat, ale stačí přijít, přikrýt a pohladit a mám další hodinu a půl volna k dobru.

Strašně ráda chodí ven a často si o to říká. Ne vždycky jí ale zrovna můžu vyhovět :)
Už se umí postavit v jídelní židličce a vlézt na postel i pohovku. Předpokládám, že další level je vylézání z postýlky :)

Celodenní nácvik charlestonu, který jsme absolvovali po dohledem dítěte, přinesl ovoce. několikrát denně se dožaduje puštění písničky a trsá, trsá, trsá. Je to neodolatelné,protože to opravdu značně připomíná naši choreografii.

Tak už jen vypilovat to mluvení a máme doma opravdu dokonalou bytost.

To se zas lingvistky vycajchnovaly. Aneb kvůli takovým se smějí i mně. :-/

2010-01-25T08:47:00.002+01:00

Posuďte sami:

Je-li tu někdo,komu to celé nepřipadá absurdní, ať udělá čárku.
Hostka prý je správně (asi tak stejně jako hostyně či hostice, SSČ naštěstí shovívavě mlčí).
Nepřechylování sice nikomu nevadí, ale je nutné to lidem "doporučit". (Proč? Protože EU?)
Také se zřejmě v letech příštích můžeme možná v "korektních textech" dočíst, že program je připraven pro vyučující, sportující, média a vědy, promiňte, ale médiem ani vědou bych byla jen velmi nerada.
Nehledě na to, že v učebnicích, a to ani v učebnicích českého jazyka, tedy nebude možné ve větách obsahujících název povolání v množném čísle užít minulého času nebo trpného rodu (jinak si totiž paní lingvistka nepomohla (Studující byli/byly zkoušeni/zkoušeny)). Respektive, ono to možné bude, ale ministerstvo pak učebnici neschválí k vydání, jak z článku vyplývá.
Dokážete si takové učebnice představit?
A jak dlouho bude trvat, než se podobné zhovadilé doporučení uplatní na média?
Budeme pak číst, že "Čeští sportující "v minulosti vyhrají" na právě skončené olympiádě šest medailí?"
Nebo jak si to paní "lingvistka" představuje?
Jak dlouho si ještě bude moci říkat "lingvista", potažmo "lingvistka" někdo, kdo záměrně przní a osekává jazyk samotný? Komu tím prospěje?
Myslím, že v onom článku je to vlastně vyjádřeno pěkně. S genderem nemají problém ženy, které dosáhly jistého postavení, které jsou úspěšné, které nemají mindrák z vlastní blbosti. Ty ostatní mají zřejmě pocit, že je třeba si svou "moc" dokázat jinak. A EU jim k tomu vesele nahrává.Však je to také TA Unie, nikoli ten Unij.

Celé to nějak přestává být vtipné.
MŠMT už zřejmě neví roupama co by a široká veřejnost tak kvůli tomu nabývá dojmu, že lingvisti, potažmo lingvistky, či pardon, lingvistika (?) se zabývá samými takovými kokotinami.

Vánoce, 15 měsíců a tak dál

2010-01-06T13:34:00.000+01:00

Za poslední měsíc udělala Markéta obrovský pokrok, jak fyzicky, tak intelektuálně. Nestačíme se divit.
Obden ji měříme u zdi, protože se nám zdá, že dosáhne výš, nožičkama ve stoličce níž a že prostě roste jako z vody. Kupodivu, metr stále ukazuje stejných 76 cm jako před třemi měsíci. Nejspíš ale jen blbě měříme.

Markéta rozumí každému našemu slovu, i dlouhým souvětím, nikdy se nesplete. Sama se hodně pokouší komunikovat, i když prozatím k tomu používá hlavně ukazováček a vrtění nebo kývání hlavou. Slovní zásoba se na silvestra rozrostla o (konečně) vědomé a zvučné "mama". Nově používá znak pro "nic" nebo "není" (plácnutí do stehen s pokrčením ramen). Naučila se to u básničky "v komoře je myš".

Pozná strašnou spoustu zvířat. Ani se nám tomu nechce věřit.

Nově nám začíná sdělovat, že se počůrala. Přijde, vrtí zadkem, stoupá si do nočníku a tak podobně. Taky si umí říct, že chce jít spát. A neustále zdokonaluje systém mazlení a pusinkování.

Čím dál tím víc chodí i venku, jen je zvyklá na nosítko, takže ji to brzy omrzí a chce se nosit. Je-li nesena nebo vezena příliš dlouhou dobu, usne nudou. Při poslední rýmě se sama naučila smrkat. Mám pořád pocit, že to dítě je naprosto samoobslužné a soběstačné. A že my rodiče tady jsme jen od toho, abychom jí kryli záda.

Pořád nám ještě nejraději nosí knížky, abychom si s ní četli. Do mimikostky už dokáže sama nacpat kulaté tvary, ale hranaté jí ještě stále přidou moc složité. Z kostek staví vysoké věže a pak je zase boří. Ráda s námi myje nádobí a vytírá, ale není jí to dovoleno moc často. :) Lžičkou už jí úplně sama a drží ji jako dospělák. Necháváme jí první půlku sezobat samotnou všemi dostupnými prostředky a s druhou půlkou už s pak většinou ráda nechá pomoct. Nesnáší, když si zapatlá ručičky, to se je pak snaží otřít do všeho, stolem počínaje a vlastní hlavou konče. :)

Včera v nestřeženém okamžiku nacpala do pračky ke špinavým plínám knížku sudoku, po doprání jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Ale pračka to přežila a plíny prostě od sajrajtu obereme po večerech.

A úplnou novinkou je, že začala kreslit fixem. Dost často teĎ vyžaduje přistavení vlastního stolečku s haldou fixů a papírů. Vyblbne se tak třeba i půl hodiny.

Taky nově umí odšroubovat uzávěry čehokoli. Nemilá dovednost :).

Z hraček nejvíc miluje PET lahve. Obzvláště láhev od Jaru je velký mazlicí favorit.

Usínání jsme vypilovali k naprosté dokonalosti. Je to rozumné dítě, takže neprotestuje příliš dlouho proti našemu odchodu po uspávance, spíš si jen tak zanadává a pak spokojeně usne. Jak odpoledne, tak večer.

Telegraficky, aby se na to nezapomnělo

2009-12-17T21:39:00.002+01:00

Markétka umí znakovat "hodiny". Podezíráme jednu z babiček, že ji to za našimi zády naučila :)
Při prohlížení knížky s akváriem "tuká" špetkou na "sklo". (Ťuk ťuk, je tam myška?), totéž předvádí u výplně balkonových dveří nebo u dědečkova akvárka.
Dělá brm brm prstama o pusinu :). Netučím, jestli ji to některý z prarodičů-záškodníků učil, ale je to boží :).
Při znělce večerníčku se usmívá a kýve ze strany na stranu.
Tuhle jsme s mužem odpoledne doma z legrace tancovali, Markéta seděla zrovna u večeře a koukala na nás, za chvilku se celá rozzářila a začala se v židličce kývat. Vydrželo jí to jen chvilku, než přišla na to, že tancovat v našem náručí bude lepší :).
Capart navlečený do pěti vrstev, v srandovní čepičce a uprostřed závěje je ten nejlegračnější a nejroztomilejší pohled, co znám. :)

Stále odmítá verbální komunikaci

2009-12-10T19:35:00.000+01:00

Což matku lingvistku frustruje. Ne že bych se bála, že bude zaostalá, ale už bych se s ní prostě ráda domluvila.
Ale jinak je moc šikovná. Tancuje už na vícero způsobů (přibyl styl kývání s rukama nad hlavou + plácání do stehen) podle druhu reklamy v televizi, křehké předměty nehází, ale jemně pokládá nebo vrací nám, dnes se při mytí nádobí dlouhodobě zabavila krámováním zavařovaček ze skříňky a vytvářením složitých obrazců z poklic. Stále si ráda prohlíží knížky a obrázky, ale připojila k tomu nový prvek: donekonečna ukazuje na jednotlivé věci a nechává si říkat, jak se jmenují. Takže se teď u nás doma třeba hodinu ozývá moje: sluníčko, krtek, zajíc, houba, motýlek, houba, moucha, houba, moucha, motýlek, sluníčko, moucha, krtek, zajíc... atd.
Usuzuju z toho, že o nová slova má zájem a snad se taky časem tedy rozmluví.
Rozumí už úplně všemu a provozuje evidentně složité myšlenkové procesy. Pamatuje si, kde co nechala. Pokud má náladu, poslouchá a plní moje pokyny. Na druhou stranu ale pevně prosazuje svoji vůli, ať už usilovným vrtěním hlavy nebo zavřísknutími, která ničí ušní bubínky.
Trochu se zhoršilo spaní, v noci často pláče a přes den chce spát u mě. Myslím, že za to trochu můžou ty jesle a doufám, že se brzo zase hodí do pohody.

Mha přede mnou, mha za mnou

2009-12-02T17:21:00.000+01:00

Dva roky jsem byla nešťastná, že nevím co se sebou, že práce, kterou dělám, mě baví, ale neuspokojuje mě pracovní "zařazení". Až jsem se rozhodla starosti hodit za hlavu a rozšířit rodinu. A ve chvíli, kdy rodina vytlačila práci z mé hlavy tak, že jsem informovala šéfa, že si dám na čas pauzu a budu se věnovat jen dítěti, se vynoří dva krásné projekty a jeden skoro krásný projekt. Projekty, do nichž musím nastoupit prakticky hned, když o ně nechci přijít úplně. Říkejme jim do budoucna třeba QA a NEU. Všichni, s kým jsem ty nabídky konzultovala, mi říkají, ať se do toho radši nehrnu, že podobné nabídky ještě přijdou. Jenže nepřišly dva celé roky. Nevím, jestli můžu riskovat, že další šance přijde až za tak dlouho. Nevím jestli můžu ještě tak dlouho zůstat pěšákem, bojím se, že jím zůstanu až do smrti. A ambice mám přitom jiné. Aspoň tak na střelce bych to dotáhnout chtěla. Mám plnou hlavu plánů a vím, že se to s rodinným životem nedá dobře skloubit. A nevím, co mám dělat, srdce mě táhne na obě strany.

Ale není to nepříjemné rozhodování.

Konec aféry jménem jesle

2009-11-26T10:09:00.000+01:00

Dnešním dnem končí Markétčina kariéra jeslence.
Je to škoda. Byla tam v podstatě spokojená, ukojila svou společenskou náturu.
Jen prostě nejde, aby byla 20 dní v měsíci nemocná.
:(
Takže hledám jiné varianty.

Friends will be friends

2009-11-25T22:53:00.001+01:00

Nedávno jsem si na Facebooku přepnula otřesnou českou verzi na anglickou, abych už se nemusela dívat na tu automatštinu. A hned po několika dnech mě zarazila fráze XY is now friends with AB. Friends použité jako nominální část verbonominálního přísudku? Pravděpodobně tedy jako adjektivum?
K tomu se hned nabízejí další otázky:

Co na to slovníky?
Online Macmillan takovou syntaktickou pozici pro friends nezná. Navíc ani lexikalizovaný plurál mu nic neříká.
Nicméně online thesaurus synonym a antonym nějaké varianty nabízí.

Jak to vzniklo?
Velmi pravděpodobně je vznik téhle fráze vázaný na sociální sítě (podle letmého googlení). Možná tomu napomohla analogie se spojením make friends with sb.

Může to ovlivnit i naše vnímání dalších struktur?
Jestliže se tohle spojení objevuje v těsné blízkosti formulace XY and AB are friends now, může se stát, že friends začneme vnímat jako adjektivum i v tomhle případě?

Update: Právě včera o téhle struktuře mluvil profesor Charles Fillmore. Wow, může to být náhoda? Ukazuje se, že je to konstrukce starší než sociální sítě, že se dá najít v korpusech (zkoušela jsem American i BNC a v obou bylo ke třiceti případům), že se přenáší i na významově spřízněná slova (buddies, pals...) a tak podobně. Ještě se ho na to chystám během dneška nebo zítra zeptat. :)

Zimní frustrace

2009-11-25T13:25:00.000+01:00

Nesnáším zimu.
Nesnáším, když mezi dvěma nemocemi máme jen pouhé dva dny na hraní.
Nesnáším to, že je ta malá osůbka permanentně žhnoucí, uplakaná a nešťastná.
Nesnáším chytráky (či spíše chytračky), kteří (které) se dvěma babičkami a manželem pracujícím pouze na půl úvazku za zadkem kritizují litovaná, ale nezbytná rozhodnutí nás méně "vybavených".
Nesnáším, když mi někdo bohorovně prorokuje, že mě mé dítě bude za jistá rozhdnutí nenávidět, a věřím, že jednou bude naopak jeho nenávidět to jeho. Mám i důvody, proč si myslím, že to tak bude. A těch dvacet let si na to počkám.
Nechápu, jak velmi mohou někteří lidé pokroutit význam slova "respekt".
Nesnáším, když se na mě v jeden den sesypou zprávy o úmrtích, exekucích, rozvodech a podobných kratochvílích v rodinách mých blízkých.
Taky nesnáším, když se ukáže, že spřátelené lingvistky TAKY neumějí rozkódovat jednoduchý text.
Nesnáším nejistotu.
A už nechci.

Další pokroky

2009-11-18T20:57:00.000+01:00

K stereotypnímu HAF přibylo slovo pro slepičku (Ká) a kravičku (Pú). Á zůstává pro "ají", nově to občas použije jako "mňau". Hurá. Časem se snad opravdu dostaneme i k dvojslabičným.
Mezi zvířátky pozná psa, kočku, slepici (generalizováno na jakéhokoli ptáka včetně sovy), medvěda (u toho zatvrzele hafá) a krtka (u kterého často opakuje po mně "kkka").
Při "vařila myšička kašičku" se sama chytá za prstíky. :)
Zpívá čím dál častěji, vždycky, když má dobrou náladu.
Ráno vstává až v půl osmé!
Přes den spinká teď nejradši opřená zády o mě a dokáže se z vlastní vůle pomazlit a přitulit. Nepopírám, užívám si to moc.
Tancuje, ráda hraje kolo kolo mlýnský, ráda padá ze stoje do peřin.
A už čtvrtý den je úplně bez dudlíku.

Jak jsem nechtěla znakovat

2009-11-13T22:29:00.001+01:00

"Znakování s miminky je blbost," odsoudila jsem šmahem po prostudování několika webovek novou vymoženost. "Jen ať se hezky naučí mlluvit".
No jo. Jenže dítě mě převezlo. Ve třinácti měsících z dcery lingvistky vyrazíte tak maximálně "haf". A ještě můžete být rádi.
Zato se na nás vesele pokouší znakovat, co to jde. A já už vyměkla. Budu se muset opět přizpůsobit. :)
Zjitstila jsem, že některé z těch stránek o znakování vlastně nejspíš přejímají přirozené znaky dětí, než aby jim vnucovaly nějaké umělé. Jak jinak by totiž moje, v tomto ohledu naprosto nevzdělávané, dítě mohlo znakovat přesně "podle příručky"?
Začalo to "pitím". Už dlouho signalizovala žízeň přiložením dlaně k puse a funěním. Pak si začala "umývat bříško", kdykoli se ocitla poblíž vany, jednou tak dokonce zareagovala na z nákupní tašky vyndaný sprchový gel. Když je počůraná, stahuje si punčocháče, když je pokakaná, přinese rovnou čistou plínu z pokoje. Jednou si dokonce šla sednout na nočník. Samozřejmě až "po akci".
Docela nově se naučila vrtět hlavou, když už nechce dál jíst. To je úspěch oproti předchozímu zuřivému mlácení do misky a rozhazování jídla všude okolo.
Když má hlad, postaví se k jídelní židličce a cloumá s ní, nebo, pokud jsme mimo domov, si cucá prsty.
Prosím prosím, papa nebo haló haló zase patří k babičkami naučeným znakům.
Cáky cáky jsme ji učili, ale teď to rozšířila i na souš, když se mluví o vodě, plavání a pod.
Paci paci jsme ji sice taky učili, ale jako zatleskání sama sobě, když se jí něco povede, to tak nějak začala používat sama.
Krom toho má spoustu dalších naučených věcí - tuli tuli s hračkou, ají ají jako hlazení, umí dávat pusinky na požádání atd. Čili potenciál velký.
No když už si to sama takhle ošéfovala, tak bychom ji v tom pravda mohli trochu podpořit.
Poslední znak, na který si vzpomínám, je totiž upažení a plácnutí do stehen. Znak rezignace, když se nám pokouší něco sdělit, a my jí nerozumíme.

Nezvládám

2009-11-04T22:35:00.000+01:00

Přišlo období deprese.
Nezvládám. Nezvládám svou práci a péči o dítě zároveň. Ti, kteří kdysi tvrdili, jak mi pomůžou a budou hlídat, abych to zvládla, mi teď říkají, jak je obtěžuje, když je moje dítě ruší od práce (a to po nich to hlídání ani nechci, jsou to jen pětiminutovky, když přijdu na otočku vyplnit nějaké formuláře.
Měla jsem tušit, že to nemyslí vážně. :(
Ti, kteří mi tvrdili, jak to sami zvládli, a já se tedy zařídila stejně, mi teď předhazují, že dělám chybu a že to bude nejhorší období mého i Makičina života. Jako by se to snad dalo vzít zpátky.
Fakt díky, kamarádky...
Přehodnotila jsem to.
Vím, že jsem na to sama. Vím, že s vámi už se nikdy nebudu cítit fajn.
Je to trochu nepříjemné zjištění, ale kupodivu mě to nesebralo tolik, jak jsem čekala. Asi jsem si za ta léta už zvykla na to, že přátelství v nouzi neexistuje.
Budu muset změnit svůj životní styl.
Ale zvládnu to. Tak jako vždycky.

Novinky ve vývoji mláděte

2009-11-01T20:55:00.000+01:00

Mládě umí tancovat. Otočí se dokola a třikrát se zhoupne v kolínkách. Repeat až do totálního zamotání šišky. Ve dvojici válí kolo kolo mlýnský.
pokouší se napodobovat slova, která říkáme, paradoxně jí nejlépe jsou ta na H... Jak dělá pejsek? Haf. Hází míček - hop. Při jídle - ham. Co přijde dál? Raději nemyslet. :)
Jak dělá kravička? Pfffffff...
No jo no.
Další dva zuby jsou zřejmě na cestě, dítě už zase konzumuje jen tekutou stravu. Mlíko, kaše, jogurty. Odmítá už dokonce i banány. A to nejsme ještě ani v půlce.
V knížkách, na hracích kartách, na internetu, v televizi... ukazuje na pejsky. Stále vedou na žebříčku top věcí na tomhle světě.
Novinkou je i projevování náklonnosti hračkám. Mrně se mazlí s panenkami. A konečně jsme se dočkali skoro regulérních pus. Zatím s nimi šetří a věnuje je jenom mně (pročež se dmu pýchou a snažím se nemyslet na to, že to je zcela jistě zase jen jeden z jejích špinavých triků, jak si mě omotat kolem pidiukazováčku).
A zpívá. Sice na dvou tónech, ale zato celý den. Aby bylo veselo.
Taky se začala "parádit". Ke kroužkům navlečeným na ručičku (náramky) přibylo omotávání šnůr okolo krku. Zavděk vezme kabelem od klávesnice či myši stejně jako šátkem nebo pravými korálky.
Svléct se už umí skoro úplně sama (posledním levelem byl spací overálek) a podniká první smělé, leč neúspěšné pokusy o navlečení čepičky na hlavu.

Jesle poprvé

2009-10-27T12:16:00.001+01:00

První den v jeslích zvládla Makiki na jedničku. Hodinku blbnula venku s dětmi, když jsem si pro ni přišla, seděla v cizím kočárku a byla úplně, úplně hotová. Asi proto, že se ještě nevyrovnala s letním časem a budí se pravidelně ve čtyři ráno. Cesta domů netrvala ani dvacet minut, ale během ní mi v nosítku vytuhla. Bez dudlíku! Ani jsem ji doma málem nedokázala svléct. :-D

Asi se budu moci vrátit k práci brzo.

Šibalské období

2009-10-23T16:48:00.001+01:00

Z Makiki je pěkný čertík :)
Nezapomenutelný šibalský pohled má, když se nám schovává za záclonou nebo za židlí (kdepak je Makiki?) a vykukuje (Tady je!), bublá smíchy a běží hned vyházet houbičky na nádobí ze skříňky. Několikrát denně si jen tak pro radost zapne pračku nebo troubu, stonožka už nezpívá písničky, neb nepřežila jeden z nájezdů batolete-přenašeče, rozkládací leporelo o kocourkovi, který si neumí zavázat tkaničky, přišlo už o polovinu obrázků, ale stále je největším hitem (pardon, druhým největším, hned po anglické knížečce s tahacími obrázky, která podlehla zkáze ještě dříve, budiž tygrům země lehká).

Novou populární zábavou je nechat se nosit okolo pokojíku kolem večerníčkových obrázků. Trochu z toho bolí záda a je fakt otrava, když to batole vyžaduje šest až sedmkrát denně :). Ale kdo by odolal té našponované postavičce na špičkách, prstíku mířícímu s urputností na makovou panenku nebo rákosníčka a neoblomnému "he!".

Novinkou, zatím nezopakovanou, v oblasti mluvení je "ába" při koukání na obrázek žáby v koupací knížce. Snažím se teď nepodlehnout touze zapnout televizi (aby byl aspoň na chvíli klid), docela mě znepokojilo, když Makiki nerozuměla pokynu "odnes to do obýváku", ale na "odnes to k televizi" zareagovala okamžitě. :)

Taky hrozně ráda "pracuje na počítači", a je-li jí odepřen, zhrzeně béká.
Celá maminka.

Úroveň lingvistických konferencí

2009-10-15T19:44:00.000+01:00

Od té doby, co na konference vyjíždím pravidelně, jsem se naučila rozeznat úroveň konference podle několika jednoduchých věcí. Dobrá (lingvistická) konference totiž:
1) Vyžaduje submitování článku (nebo alespoň abstraktu) předem a má důvěryhodné reviewery.
2) Dodržuje termíny. A striktně trvá na dodržování termínů.
3) Poskytne šablony a uvede maximální rozsah článku. Emailem sdělená informace, že každý má jistě rozum, nestačí.
4) U dobré konference maximální rozsah článku odpovídá odborné úrovni přijatých příspěvků. Je nesmysl chtít 8000 slov ke studentskému posteru.
5) Její organizátoři jsou schopni komunikovat na určité společenské úrovni. Emaily začínající "Možná že jste nepochopili..." jsou přímo odstrašujícím příkladem.
6) Na cofee breaku jsou k dispozici studené nealkoholické nápoje. Pít celou konferenci horký čaj po deckách je poněkud neúnosné.
7) Má tištěný sborník. V krajním případě pouze elektronický, ale s pečlivou typografickou úpravou.

Počátky řeči, počátky komunikace

2009-10-15T18:41:00.000+01:00

Pomalu ale jistě se schyluje. Do repertoáru slov nám přibylo ťap, ale zatím ne moc frekventovaně, a časem to vypadá, že by se mohla ujmout "teta". Haf už není jen pejsek, ale veškerá kreslená a hračková zvířata včetně krtečka. Taky auto Blesk z "the cars", neměla jsem to srdce jí to vyvracet.

Je krásné sledovat, když si vytáhne knihu o kocourkovi, obrací stránky a na každé důležitě ukáže a prohlásí oznamovacím tónem "haf".

Při procházkách občas začne kříčet haf haf haf, přestože široko daleko není vidět psí chlup. Asi si je tak přivolává. Většinou to zafunguje, znáte sídliště. :)

Ta komunikace je poněkud jednotvárná, ale i tak mě baví.

Na druhou stranu mě překvapuje, čemu všemu z mých verbálních projevů už rozumí. "Podej mi klíče, přines mi telefon/kostku/panenku/krtka... Zvedni tu mikinku a odnes ji do pokojíku. Dej kostky do krabice." Povely zatím ochotně a s nadšením plní. :)

Jedna z mála věcí kterou na RaBR neuznávám je zakazování pochval. Aby prý si děti nezvykly a bez pochvaly nechtěly pracovat. Je sice pravda, že i já jako dospělá mám občas krizové stavy, když se mi za práci pochvaly nedostane, zřejmě díky "špatné" výchově, ale brát dětem tu nejkrásnější motivaci? Myslím, že by to mělo být naopak. Nikoli učit děti, aby nestály o pochvalu, ale učit sebe chválit víc - své rodinné příslušníky, své podřízené, své kamarády. A všímat si toho, za co je možné pochválit.

Jesle, zuby, a tak dále

2009-10-14T18:09:00.000+01:00

Jesle vypadají opravdu nádherně, velké, čisté, krásně vybavené herny, usměvavé mazlicí sestřičky, děti, které se smějí nebo klidně spinkají a na rodiče si ani nevzpomenou. Hned mám lepší pocit a už se nebojím, tady bude o Makiki postaráno po všech stránkách, i po té citové.

Novinkou v repertoáru dítěte je skřípání zuby. Je to strašné a dělá to pořád. Jsme z toho oba na mrtvici. Snad jí to brzy přestane připadat zábavné.

Přijali nám článek na konferenci. Mám radost, reviews byly dokonce lepší než předloni. Další bodík do seznamu a vyšší prémie na konci roku zajištěny. Ono to nějak jde, i když těžko.

Posun významu v čase...

2009-10-08T20:42:00.000+01:00

Já: Makiki je opravdu jiná povaha než já, nic ji nerozhodí, samozřejmě kromě nepřítomnosti matky.
K: Všimla jsem si, že tebe nepřítomnost matky spíš uklidňuje :-D
Já: Uvidíme, jak na tom budeme za 20 let.

Pracující matka

2009-10-07T09:32:00.000+01:00

Je hezké, když člověk dostane grant. Méně hezké je, když kvůli tomu musí (sice jen na pár chvil, ale přece) svěřit dítě do rukou cizích lidí. Paní v telefonu měla velmi příjemný hlas a inteligentní vystupování. Makiki prý bude mít v jesličkách i parťáka, jen o den mladšího.

Jsem zvědavá, jak to zvládneme. Obě.

Z destrukčního do konstrukčního období

2009-10-06T11:54:00.000+01:00

Makiki se přeorientovala. Stále ji sice baví vyndavat věci z tašek, misek, bedniček a šuplíků, aleposlední dobou celkem ochotně následuje příkaz "dej to zpátky dovnitř". Na skleničky, propisky a tuby nasazuje víčka (se střídavou úspěšností), vkládá do sebe plastové kelímky a dokonce se už několikrát pokusila postavit věž z kostek. Ovšem činí to s takovou vervou, že je předem odsouzena k neúspěchu. Tak jí pomáhám, co to jde.

Další novinkou je nošení věcí (hraček, jídla, podtácků...) v zubech. Nevím, co ji k tomu vede, ale asi jí to připadá vtipné.

Makiki má jeden rok

2009-09-28T18:42:00.000+01:00

Naše roční dítě celkem obstojně chodí, umí si vylézt na skákadlo a chvíli se na něm houpat, rádo vyhazuje věci z krabice (nové duplo budiž pochváleno), částečně se samo nají lžičkou, mačká prstíkem knoflíky na hrací stonožce a zatím neúspěšně se pokouší nasazovat víčka na cokoli. Má šest zubů, 76 centimetrů a 9480 gramů. Umí říct haf, táta, mammm a nenene. To poslední s obzvláště zábavnou intonací a při speciálních příležitostech (spíš jako výraz celkového nesouhlasu s danou situací než jako vyjádření prostého "nechci").
Ovládá celou řadu grimas, gest a dalších neverbálních prostředků, jak vyjádřit, že mu něco chutná, že něco chce, že něco nechce, že je unavené, že má radost, že ho něco baví nebo nebaví.
Umí několik "triků" typu "ukaž, jak jsi veliká", ale moc ho to nebaví. Radši si zábavu vymýšlí samo, než aby se nechalo od někoho dirigovat.
Zatím je nebesky hodné, vzteká se jen výjimečně a spíš v situacích, kdy mu docházejí síly.
Všechno nejlepší, Makiki.

Příspěvek zejména rodičovský

2009-09-22T15:02:00.001+01:00

Slípky na "těhufóru", kam se chodí jen na vlastní nebezpečí, sepisují petici proti snižování rodičovských příspěvků. "Chtějí nám vzít penízky, chtějí vzít penízky našim dětičkám, braňme se!" křičí. Chudinky malé okrádané.

A mně je to k smíchu. Proč bych měla chtít po státu, aby mě živil, když se rozhodnu být matkou? Argument, že proto, že vychovávám dalšího daňového poplatníka, neobstojí, protože to je investice z velké části sporná. Nota bene, proč by to měl ten stát dělat tři roky? Odkud se bere to naše očekávání, že někdo jiný, kdo k nám nemá žádný rodinně-právní vztah, by měl mít povinnost se starat o nás a naše děti? Životní minimum pro jednu osobu a jedno nezaopatřené dítě do 6 let je nyní 4880 Kč. Když už tedy je stát tak milosrdný, že má vůli přispívat matkám na život, proč by měl dát víc než toto životní minimum?

Protože většina matek jinak není schopná se o své děti postarat?
Protože mají "právo" mít děti, i když na to nemají, i když nemají zodpovědné partnery, kteří ten finanční závazek vezmou na sebe?
Protože by jejich nezaopatřitelné děti musely stejně skončit ve státní (ústavní) péči, aby nepomřely hlady?

Nemyslím si. Myslím si, že většina i těch sociálně slabších by byla schopna zajistit, aby jejich děti nepomřely hlady a mrazem. Jenže těch skoro 8 tisíc navíc se hodí vždycky, že?

V Betynce si tuhle jedna matka dvojčat postěžovala, jak je nespravedlivé, že na dvojčata pobírá jen jeden rodičovský příspěvek. To je asi ze stejného soudku jako ona petice.

Jako by někdo byl povinen, platit mi za to, že mám dítě. Kdyby k tomu někdo nutil mého zaměstnavatele, asi by si poťukal na čelo. Ale po státu se zřejmě může chtít leccos.

Hlavně mít dobrý důvod...

2009-09-19T09:16:00.000+01:00

"KDU-ČSL nepodpoří při hlasování o důvěře současný kabinet premiéra Jana Fischera. V televizi Prima to dnes v pořadu Fakta Barbory Tachecí řekl předseda strany Cyril Svoboda. Důvodem je podle něj fakt, že má úřednická vláda podporu ODS, ČSSD a Strany zelených, a tedy dostatečný počet hlasů."

Opravdu "vyčůraná" argumentace. Ono to projde i bez nás, tak my radši důvěru nedáme, abychom potom v případě průseru mohli tvrdit, že jsme to přeci nepodpořili. Přiznám se - jednou jsem jim kdysi hlas ve volbách dala, ale bylo to zřejmě poprvé a naposledy.

Všímejte si, co politici vypouštějí za perly. Analýza řečeného je nejlepší způsob, jak se dozvědět něco o jejich inteligenci a charakteru.

Gender v praxi

2009-01-29T21:44:00.001+01:00

Na stojanu v obchodním domě vedle sebe visí dva druhy miminích bodíček. Na tom modrém je králíček a nápis: The question is: Am I cute or not? Na tom růžovém, holčičím, je králíček a nápis: I love shopping.

Gendrová lingvistika v praxi.

Něco jiného

2008-11-26T10:28:00.002+01:00

Narození potomka člověku sebere čas i sílu k práci. Takže dnes jen formou otázek k zamyšlení.

Myslel jsem si, že mi položil na stůl peníze, leželo tam ale něco jiného. Nevšiml sis na něm ještě něčeho jiného? Byl to dobrý vtip, já se ale smál něčemu jinému. Vsadili jsme se raději o něco jiného. Pojďme mluvit o něčem jiném. Přišel už s něčím jiným?

Není na tom něco divného?

Kde se vzal ten nestandardní pád tam, kde má být nominativní shoda? A jde vůbec říct "něco jiné"?

27 šatů

2008-04-18T09:27:00.002+01:00

... je nový film. Nikomu na tom názvu nepřijde něco divného?

Copak říkáme: Mám doma tři šaty? Koupila jsem si dneska pět šatů?

Ne, stejně jako nůžky, vidle a další slova jsou šaty pomnožné, takže doma můžeme mít tak maximálně troje a koupit si patery.

Překladatel možná i věděl, že by měl použít variantu "dvacatery sedmery šaty", ale přišlo mu to blbé, jelikož takovou číslovku těžko zapsat a "27 šaty" není rozhodně na pohled žádná perla.

Ale proč se rozhodl radši jít proti vlastnímu jazyku než nedržet se tak otrocky původní verze, to je mi tedy záhadou.

Skladný zavazadlový prostor

2008-02-20T10:25:00.002+01:00

V poslední době jsem měla možnost překládat některé novinové články. Pominu-li fakt, že někteří z novinářů jsou pro svoji funkci jazykově zcela nekvalifikovaní a jejich vinou vznikají syntaktické konstrukce, které zkrátka přeložit ani nelze, zaujalo mě na té práci ještě několikeré setkání s výrazy a významy, které na první pohled nejsou zřejmé.

Jeden z novinářů zabývajících se recenzemi na automobily (mimochodem to je zrovna typ textu, u kterého si nejen překladatel, ale i jazykově vzdělaný čtenář rve vlasy z hlavy) zde napsal, že ho zaujala skladnost zavazadelníku. Zkrátka že zmíněný zavazadelník (sic!) je slušně skladný. Chvíli jsem se bavila představou, jak takový zavazadelník cpu do jiného zavazadelníku, nicméně po chvíli mě přesvědčil i překladový slovník Millenium, že slovo skladný v tomto případě zřejmě opravdu může označovat skutečnost, že se něco někam vejde, z různých úhlů pohledu. Čili v jednom významu ho překládáme jako "compact" a v druhém jako "spacious".

I Slovník spisovné češtiny to potvrzuje. U slova "skladný" uvádí dva významy:
1. který zabírá málo místa
2. poskytující možnost prostorově snadného uskladnění

Zvláštní. Trochu mi to připomíná chytáky typu "to dust" (znamenající jak oprášit, tak i poprášit), kterými nás častovali v hodinách anglické lexikologie.

Jen ten zavazadelník SSČ nezná.

Úskalí lingvistovy práce

2007-11-01T19:14:00.000+01:00

Tak dlouho si člověk říká: "Musím se už konečně naučit psát články v LaTeXu", až přijde jeden blbý deadline a člověk je konečně donucen naučit se to (takřka i doslova) přes noc.

Internet se v takovou chvíli stává neocenitelným pomocníkem, ale jen do chvíle, kdy narazíme na konkrétní problém s diakritikou - jak udělat kroužek nad u?

Než kliknete, zkuste si tipnout, co strýček Google na můj nevinný lingvistický dotaz odpověděl. Napovím jen, že s diakritikou to mnoho společného nemělo...

Slabý, leč lingvistický vtip

2007-10-26T08:37:00.000+01:00

20th Century Fox uvádí
Arnolda Schwarzeneggera
v novém akčním hororu Jamese Camerona
deTERMINÁTOR versus PREDikÁTOR

O mýtu

2007-10-21T22:47:00.000+01:00

Nový druh studia mě zahlcuje, a tak prozatím sbírám jen malé střípky homonymie (i tvarové) a velké ryby nechávám raději poklidně proplouvat kolem. Dnes mě mé intelektuální analytické schopnosti zradily při čtení titulku "Tajný dodatek o mýtu" a já marně přemýšlela, který že mýtus obsahuje nějaké dodatky.

Není zkrátka mýtus jako mýto, a to i přestože se v něm vyskytují obři.

Na mýtinu u posedu, kde myslivec slídil, vyjel medvěd na mopedu a bravurně řídil...

2007-09-01T15:00:00.000+01:00

Tak tenhle verš Jahelkova hitu mě napadl při čtení titulku "Medvěd honil po lese Švédku na kole". Aneb jak lze nepravých skladebních dvojic využít při tvoření poutavého titulku. Anebo to nebyl záměr?

Ještě jednou ke kauze přechylování

2007-07-27T09:19:00.000+01:00

Tentokrát po přečtení tohoto.

Uznávám právo ženy na nepřechýlené jméno, obzvláště, je-li cizího původu. Ovšem nesouhlasím s tím, aby se používalo nesklonně. Jestliže neříkáme "Viděli jsme včera v televizi George Bush", není důvod říkat "podle Palzer".

Ať si dotyčná laskavě vybere, zdali chce být skloňována podle vzoru mužského "podle Zuzany Palz(e)ra", či ženského "podle Zuzany Palz(e)ry", ale ať laskavě zmizí neorganická a tragikomická nesklonnost!

Howgh, domluvil jsem.

Diakritika

2007-07-27T07:23:00.000+01:00

Na jednom z českých blogů se nedávno strhla diskuse o slově diakritika. Začalo to klasickým omylem, kdy si autor článku spletl pojem diakritika (rozlišovací znaménka nad písmeny, tedy háčky a čárky) a interpunkce (grafické značky dělící text na úseky, tedy čárky, tečky, vykřičníky apod). Nic neobvyklého, nic, z čeho by se mělo střílet, přesto se hned našel "lidový obránce češtiny", který autora na chybu upozornil. Ovšem pouhé upozornění mu nestačilo a rovnou autorovi vytkl i (podle jeho názoru) nesprávné skloňování:

""Vypnout diakritiku" je chybné, to není slovo v ženském rodu a jednotném čísle. Neexistuje žádná "ta diakritika". Jeden takový znak je (to) diakritikum a je-li tedy někde napsáno "ta diakritika", jedná se o množné číslo. Je to vlastně stejné, jako slovo sedativum. To sedativum, ta sedativa. Tohle je hodně častá chyba, tak se snažím o trochu osvěty."

Komentátor zde měl jistě dobrý myšlenkový základ i úmysl, ale, jak už to tak bývá, celou věc nedomyslel.

Problém skloňování slova "diakritika" mě překvapil. Člověk automaticky používá "bez diakritiky", "s diakritikou", tak, jak to kolem sebe slyší a čte, a přemýšlet o původu slova mu vlastně nepřijde nutné. Nahlédla jsem do všech možných kodifikačních i nekodifikačních slovníkových příruček a jediné heslo, které jsem nalezla, bylo diakritický.

Z toho vyplývají dvě zásadní věci. Nemám-li tvarosloví kodifikováno, nemohu se vyjadřovat o "chybnosti" nebo "správnosti". Maximálně ještě tak o "neorganičnosti". A za druhé, nemohu ověřit ani původní zařazení k rodu.

Je-li pravda, že diakritika je původně plurál neutra, jak píše komentátor (což je pravděpodobné), pak singulárový tvar nemůže znít diakritikum, ale bude pravděpodobně diakritikon, jelikož slovo je řeckého (od diakrínó = rozlišuji) původu, váže se s řeckou příponou (stejně jako u označení příklonky - enklititikon).

Komentátor dále píše, že neexistuje slovo diakritika v ženském rodě a jednotném čísle. To ale není pravda. Vzhledem k tomu, že to slovo v tomto tvaru všichni (až na komentátora) užíváme, pak takové slovo nepochybně existuje. Dokonce, prokáže-li se, že se toto slovo užívá častěji v sg. f. než v pl. n., musíme za uzuální tvar (který je základem normy, a ta je pak základem kodifikace) považovat právě tvar feminina.

To nám může hezky ukázat (kdo jiný než) Český národní korpus.

V korpusu syn2000 při zběžném pohledu nacházíme 45 jasných výskytů feminina , 5, u kterých nelze určit rod kvůli shodnosti formy a 2 jasné výskyty neutra.

V korpusu syn2005 je 53 jasných feminin, 4 tvary nerozlišitelné a opět 2 neutra.

Má-li tedy ČNK podávat vyvážený obraz českého jazykového úzu, pak je jasné, že kodifikovaným tvarem by měla být synchronní podoba diakritika, f., sg.

Zmíněný komentář je tedy spíše ukázkou laického purismu, než jakoukoli osvětou. Posloužil nám ovšem jako zajímavý podnět k zamyšlení nad něčím, co jsme považovali za dané. A to je vždycky plus.

Ostudně

2007-05-31T16:46:00.000+01:00

ČT1 dnes: "Slíbili, že zrealizují studni a ta studně bude funkční." (nepřesná citace, ale pády odpovídají...)

Kupodivu, neuvěřitelně podivné tvary jsou možnými spisovnými variantami.

Studna i studně v jednotném čísle, Studny i studně v čísle množném. Snad i studnami a studněmi, studnou i studní, bez studní a studen, studnám a studním, studnách i studních. Ale pozor! 3. a 6. pád sg. a 2. pl. už jen podle vzoru růže - studni a studní, nikoli studně a studen.

Otázka k zamyšlení: jak to?

Oznámení

2007-05-30T13:34:00.000+01:00

29.5. jsem se konečně po neskutečných peripetiích a těžkostech posunula z kategorie "linguist-to be" do kategorie ""linguist". Pro některé lidi tento posun zřejmě znamená, že mi mohou naložit třikrát tolik práce a zodpovědnosti, než dříve. Děkuji, já čekala spíš trochu toho uznání. :-/

Ale nevadí. Zahajuji teď jeden běh na krátkou trať (PhDr., taková stometrovka) a jeden maraton (Ph.D.). Poměrně světlé zítřky, a nejlepší na tom je, že mám konečně v ruce trumf, který mi už nikdo nevezme.

A jako jazyková bonus k tomuto jinak nezajímavému postu jedna z mých oblíbených koordinací (upozornil mě na ni K.O.): Tvrz je dnes v soukromém vlastnictví a v havarijním stavu.

Co ještě je a co už není zeugma?

2007-04-16T08:26:00.000+01:00

"Máš tam anakolut, nebo něco takovýho," poznamenala korektorka mojí diplomky k formulaci: (1a) [...] pozice, která neovlivňuje a na níž nejsou ovlivňovány morfologické vlastnosti.

Spíš než anakolut mi to ale připomíná zeugma.

Zeugmata jsem za poslední týden nacházela v novinách a v televizi tak často, že už mi ani nestálo za to je zapisovat. Klasické zeugma (alespoň v českém pojetí) je struktura jako:

(2a) zaléval a pečoval o květiny

Čili když tuto koordinaci rozložíme, společné rozvití bude gramaticky fungovat jenom s jedním (pravděpodobně tím bližším) členem:
(2b) *zaléval o květiny
(2c) pečoval o květiny

Zdá se ale, že zeugma je o hodně přijatelnější, když společně rozvíjející člen je vlastně homonymní co do formy. Morfologické vlastnosti z mé diplomky mají stejnou formu pro nominativ i akuzativ, při rozložení jsou věty gramaticky v pořádku:

(1b) [...] pozice, která neovlivňuje morfologické vlastnosti [...]
(1c)[...] pozice, na níž nejsou ovlivňovány morfologické vlastnosti [...]

Ale pořád jde o dva různé pády, jsem tedy ochotná uznat, že je to v zásadě stylizační chyba.

Co ale s větami, které zazněly v sobotu ve večerních zprávách?

(3a) [...] koaliční dohoda o odstoupení, respektive odvolání Jiřího Čunka [...]
(3b) [...] jeho odstoupení, respektive odvolání [...]

Tady jde formálně o stejný pád (genitiv), v druhém případě dokonce o shodný přívlastek (v angličtině by to byl tzv. adnominální pád), ale sémanticky různé pozice (agens a patiens). Sémanticky je to analogická chyba k chybě ve větě (1a) z mé diplomky. Formálně je ale vše v pořádku.

Jak tedy definujeme zeugma? Pokud formálně (obvykle v učebnicích a příručkách jako zanedbání různé vazby), není to podle mě úplně čistý přístup.

Get your nipples twisted over the Sandskript

2007-04-10T06:28:00.000+01:00

Tentokrát mi nedá spát nový post na Languagelogu. Přemýšlím, přemýšlím, jestli něco takového je i v češtině. (Jsem si skoro stoprocentně jistá, že je, ale momentálně mě ale žádný příklad nenapadá...) Závazek do budoucna: víc si všímat českých eggcornů. Závazek na hned - přidat databázi do odkazů.

Důkaz o přechodu "based on" k nevlastním předložkám

2007-04-04T11:17:00.000+01:00

"In fact, the market has always tanked. Always. There's never been an exception," says Gerald W. Perritt, a Chicago investment adviser and money manager, based on a review of six decades of stock-market data.

Jak pejsek a kočička vařili kuře na paprice

2007-04-01T13:35:00.000+01:00

A vzali si k tomu na pomoc internet:

"Naporcované kuře posolíme, posypeme hustě sladkou paprikou a necháme do druhého dne odležet."

"Na cibulce opečeme dorůžova naporcované kuře."

Dobrou chuť přejí nepravé skladební dvojice.

Loučení, loučení...

2007-03-25T07:41:00.000+01:00

... ach to je těžká věc, praví jedna česká lidová. A když se loučí národní sportovní hrdinka, berou to všichni náramně vážně. Dokonce tak vážně, že přitom přehlédnou (nebo nepřehlédnou?) krásnou ambiguitu.

Loučila se Neumannová se svými fanoušky stříbrem (prostředek), nebo se musela se stříbrem rozloučit, protože byla nucena vrátit medaili (patient), nebo se loučila mávajíc stříbrem nad hlavou (průvodní okolnost)?

Autor titulku je liška podšitá, neboť nás přinutil, abychom si to ověřili kliknutím. A zdá se mi, že to udělal elegantnějším způsobem, než některé bleskové deníky, které sázejí na prvoplánovou polysémii.

Učitelky na baterky

2007-03-19T08:13:00.000+01:00

Doučuju teď jednu gymnazistku angličtinu. Hned během prvních dvou hodin jsem zjistila, že má zřejmě malinko problém dyslektického typu, protože jí dělá potíže zapamatovat si správný spelling slov. Překvapila mě i poměrně velká pasivní slovní zásoba, neboť dívka je "trojkařka" a k jazyku si kvůli neustálým "špatným" výsledkům stihla za ta léta vypěstovat slušný odpor. Gramatiku zvládá pochopit dobře, pokud je jí vysvětlena logickým způsobem (normální průběh učení lidí se sklonem k přírodním vědám), ovšem je trochu laxní v aplikaci gramatických pravidel, zřejmě se jí nad tím nechce přemýšlet, takže ke správné syntaxi se musí trošku brutálně nutit. Další problém má ta slečna s poslechem, což je ovšem věc, která se jaksi nedá zvládnout jinak než tréninkem.

Její učitelka si ale zřejmě nedělá násilí přistupovat k žákům byť jen trochu individuálně. Spellingová chyba (která pro běžnou komunikaci, jak ji zřejmě ona slečna bude potřebovat nejvíc, nehodlá-li se jazyku věnovat profesionálně, není tak důležitá) má pro ni stejnou hodnotu jako chyba gramatická, podobně chyby vzniklé na základě chybného čtení zadání (znovu se dostáváme k problému s dyslexií, pro tuhle slečnu je zoufale těžké odlišit od sebe dvě slova, která se liší jenom v jedné hlásce nebo pořadí dvou písmen, a zjevně s tím nemůže nic moc dělat), pasivní slovní zásobě se nevěnuje pozornost téměř vůbec, u mluvního projevu je učitelka ochotná dát výbornou známku za to, když se slečna naučí nazpaměť nějaký článek, což ji nikdy v životě ke spontánnímu projevu nemůže motivovat.

V jednom z posledních školních testů, které mi ona slečna ukazovala, by za gramatické chyby dostala asi tak 1-. Díky spellingu má známku o dva stupně horší.

A včera jsem dostala do ruky další její test. Tentokrát se nebudu pozastavovat nad známkou, protože byla oprávněná, slečna nezvládla celé jedno cvičení. Ale pozastavím se nad jinou věcí. Cvičení typu "do každého prázdného místa doplňte jedno vhodné slovo" jsou fajn. Sama jsem je měla ráda, rozvíjí invenci žáka, otestují jeho připravenost přizpůsobit se kontextu, atd. Ale nesmí se opravovat automaticky. V tomhle testu byla v takovém cvičení věta:

__________ diving is a dangerous sport.

Učitelka měla zřejmě na mysli sky diving, takže odpověď ice diving přeškrtla jako chybnou. Světe div se, ale riskantní sport zvaný ice diving skutečně existuje.

Tohle bych prostě nazvala kantorským syndromem. Typ zkoušení "myslím si příklad a ty koukej být telepat, protože jiné logické odpovědi neuznávám" je šílený. Ale strašně častý. Na gymnáziu to ještě není tak hrozné, protože ve věku těch dětí ještě člověk nemá tendence za svou pravdu bojovat a často si tak ušetří nechutné sociální konflikty. Ale když se s něčím takovým setkáte na univerzitě, tak už je to problém. Mě tenhle problém málem stál státnice.

Not my cup of tea

2007-03-18T23:31:00.000+01:00

Dnes odpoledne jsem strávila příjemnou hodinu v čajovně nad rozborem několika básní. Dvě mladší kamarádky potřebují připravit na bohemistické příjmací zkoušky (dívala jsem se na ukázkové testy a dle mého názoru jsou velmi "user friendly", asi bych je udělala i bez větší přípravy). Nevím, nakolik jsem je přesvědčila, že něco takového jako literární teorii a interpretaci ovládám (spíš ne, jelikož otázky "jestliže člověk je strom a opadávající listí znamená odmlčení se, co teda znamená ten ptáček na větvi?" mi přivozují hlavně cukání koutků), ale aspoň jsem se pokusila.

Měla jsem ale sto chutí zahájit hodinu všestranným jazykovým rozborem nápojového lístku. Připadá mi prostě tragické, že i zde podlehli dojmu, že nejlepší strategií, jak přilákat intelektuálního zákazníka, je stylizovat veškeré texty do "starší češtiny". Nejsou však první a obávám se, že ani poslední. Na poslední obzvláště otřesný případ jsem narazila při hledání nového bytu. Nápojový lístek v čajovně Daruma na Palackého náměstí mu úspěšně šlape na paty. Naflákejte tam co nejvíc inverzí, přidejte pár (nesourodých) archaismů, vražte do toho několik dostatečně zastaralých spojek (je jedno, že mají jiný význam, než potřebujete), infinitivů na -ti a špatně užitých přechodníků, a to celé korunujte alespoň jednou pravopisnou chybou (ano, chvíli jsem se snažila namluvit sobě samé, že nás vyzívají ke konzumaci pouze žertem).

Věřte, že mi pak ten čaj ani nechutnal.

Když se utne ten, kdo kritizuje ty, co kritizují tesaře :-)

2007-03-15T18:16:00.000+01:00

Článek po sto tisící a prvé na totéž téma. Obsah nadšeně podepisuji v plném rozsahu, zvláště v kontextu nedávných událostí.

Ale nejen obsah je zajímavý. V jedné z citací se píše:

"Even more delightful is that every one of you thinks that you're absolutely correct and surrounded by illiterates."

A teď prosím, kdyby mi někdo ještě vysvětlil, co to je k čertu za divný binding.

Everyone thinks that he/she is correct. - no problem
Everyone thinks that they are correct. - i na politickou korektnost jsme si v lingvistice už zvykli.
Every one of you thinks that you're correct. / No nevím, v téhle oblasti jsme skoro laik, ale tam přece není c-command! Nebo ano?

Každopádně mi to přijde spíš jako slušná kontaminace s You think you're correct.

Tak trochu podezřívám Marka Libermana, že tenhle úsek vybral jen kvůli tomu bindingu. :-)

Jak umučit Malou Lingvistku?

2007-03-14T17:13:00.000+01:00

Posaďte ji v pracovní den odpoledne na dvaadvacítku na trase Újezd - Malostranská a únikové východy zacpěte "maminama", které si halasně sdělují fekální zážitky svých dětí, používajíce při tom charakteristického "uptalku" a otevřených semahlések.

kontaminace tramvajová: "Tam by mě nedostal ani párem heverů!"

Úsměvný překlep z diplomky

2007-03-13T22:54:00.000+01:00

tropikalizovaný predikát

Ach ano, tropy... Trocha snění uprostřed celonočních nekonečných oprav...

Kontaminována bulvárem

2007-03-12T17:56:00.000+01:00

"Už to vypadalo, že Sámer Issa (21) konečně našel tu pravou. Ale není tomu ani týden, co sexy houslistka Pavla Dubná (22) zmizela do tratoliště dějin! Co se stalo tentokrát?"

Je pravda, že dějiny bývají občas pořádně krvavé, ale že by tomu bylo tak i v případě popových hvězdiček? Chudák děvče, doufejme, že autor článku myslel opravdu jen propadliště a že se tedy o tomto incidentu nedočteme v černé kronice.

Mimochodem - WTF?

Cos to odtušil, Pepiku?

2007-03-12T11:34:00.000+01:00

Diskuse pod tímto článkem, ve které se odkazuje na tento článek, mě přivedla k přemítání nad významem slova odtušit. V SSČ ani zmínka, jiné slovníky zrovna teď nemám k dispozici, tak se zatím zkusím podívat na synchronní percepci. Pomůže mi nedůvěryhodný Google a důvěryhodný Český národní korpus.

Nejprve tedy korpus:
SYN2000 hlásí 186 výskytů. Odtušit je použito téměř výhradně v uvození přímé řeči (což nám cestu k jeho podrobnému významu tedy zrovna neulehčuje). Vzhledem k tomu, že uživatelé ve výše zmíněných diskusích deklarují, že tomuto slovu rozumí převážně jako "odpovědět", pokusíme se najít věty, ve kterých tento význam nesedí.

Př.1: Mohu vám nějak pomoci , doktore Murdocku ? " Murdock se otočil k mladému patologovi v rukavicích , s rouškou spuštěnou pod bradou a ochrannými brýlemi zvednutými do čela . " Předávkování drogami , co ? " odtušil Murdock . " Ano , heroinem . Kromě toho je to gay , " pronesl patolog věcně .
Přibližný význam: Vytušil

Př.2: Weideman stisknul klávesu , obrazovka se vyčistila a v horním rohu opět zablikaly hodnoty , které zadala Joanna . Š = 4mm , D = 32cm , S = 2cm . " Pravděpodobně jste vynechala desetinnou čárku , " odtušil Weideman .
Přibližný význam: Seznal

Př.3: Věděla , že se právě nachází v Los Angeles , a předpokládala , že je tady i zaměstnaná . V myšlenkách se však neustále vracela k jakési staré , ošuntělé nemocniční budově v Baltimore . Jak se jen jmenovala ? " Asi bydlíte v nějakém luxusním baráku , " odtušila Emma . " Většina doktorů si žije na vysoké noze . " Joanna se marně pokoušela upamatovat na své bydliště .
Přibližný význam: Odhadla

Př.4: Tak nám zdražili léky , odtušil nejeden český občan v souvislosti s vydáním nového zdravotního řádu , jímž se mu od poloviny července zařadil mezi dobyvatele peněženek také zubař a lékárník .
Přibližný význam: Zjistil

Ve většině vět ale o rysu "odpověď" ve významu "odtušit" nemůžeme pochybovat:

Př.5: " Tento úlomek pochází podle mého názoru z mandibulárního kloubu a ve žlábcích byly upnuty žvýkací svaly . " " Normálně ale nejsou tak výrazné , ne ? " " Někdy ano , " odtušila Joanna .

Př.6:" Pachatel se asi dostal do laboratoře během návštěvních hodin . " " Pravděpodobně , " odtušil Jake .

Př.7: " Když jí sebrali náušnice , mohli jí vzít bez problémů i náhrdelník . " " Asi máš pravdu , " odtušil Farelli a poškrábal se na zadnici .

Př.8: " Jakže , " užasl jsem , " vy umíte česky ? " " Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti , " odtušil Mlok .

Př.9: Neřekl jsem tedy zdrceně nic a on shovívavě dodal : " Zasadil mu pádnou pěstí ránu , až ho omráčil . " Ale já jsem na to neodtušil nic.

Nemám teď sice čas projít všech 186 výskytů podrobně, ale zdá se, že prostý význam "odpověděl" významně převažuje.

SYN2005 udává dokonce 533 výskytů. Výsledky jsou hodně podobné, ale z výskytů je patrná ještě jedna věc. Tohle sloveso se často vyskytuje současně s příslovci "chcladně", "suše", tj. používá se, pokud je ona odpověď výrazně citově nezaujatá, ba možná i nepřátelská. Zároveň se ho často používá, pokud je odpovědí buď přitakání, nebo naopak nesouhlas. V případě, že se pouze doplňuje požadovaná informace, je výskyt slovesa odtušit slabší. A navíc, sloveso odtušit může následovat i po otázce (!), tedy neznamená jen "odpovědět", ale dokáže vyjádřit i obecnější význam "reagovat".

To je tedy korpus. Texty jazykově vzdělaných a zběhlých lidí. Ale co na to český internet?
Chachá, bábovičky.

Přiznám se bez mučení, že ve vyhledávání v Googlu nejsem moc zběhlá, takže ani nevím, jestli se dá nějak vyhledat celé lemma, nikoli jen výskyty jednotlivých forem. Prozatím jsem tedy musela vyhledávat jednotlivě.

odtušit (infinitiv):
Význam odpovědět aby v případě infinitivu pohledal! Je tu celá řada významů, především ale něco jako vytušit, vycítit, poznat, apod. Ale žádné "Nemohl jsem mu na to nic rozumného odtušit."

Na druhé straně odtušil/a, tedy vyjádření v minulém čase je striktně odpověďového charakteru.

Ha! Tohle ale přeci něco znamená! Rychle zpět do korpusu. SYN2000 infinitiv používá pouze dvakrát, jednou v tom, jednou v onom významu. A SYN2005? Stejně!

Takže? Výsledkem celého výzkumu je? Převažující (a zřejmě původní) význam je "reagovat" (případně odpovědět, ale jak jsme ukázali výše, existují i otázkové doklady). Druhotný význam (zřejmě založený na základovém "tušit"), je "vycítit, poznat, bez předchozích indicií". Diskuse o tom, jestli toto použití je nebo není legitimní, nechme teď stranou. A dále: slovo odtušit se zřejmě (i vzhledem k nejasnostem ve významu) začíná používat přednostně v minulém čase a v indikativu (40 výskytů v SYN2005 je prézens historický!), tedy tak trochu v "zmrzlém", ustrnulém tvaru. (Slyšeli jste to slovo někdy v imperativu? "Odtuš!" křikl voják, "nebo střelím!" Nebo v kondicionálu? "Tak ti nevím, co by mi na to odtušila tvoje matka." ) Je to důkaz toho, že už mu jaksi nerozumíme, jen víme, že je to takový stylisticky variující prostředek, když se nám v povídce/článku, nechce psát pořád "řekl".

Petr Nikl: Lingvistické pohádky

2007-03-05T09:45:00.000+01:00

Nahlédla jsem u Fišera do Lingvistických pohádek Petra Nikla. Mám tendenci být podezřívavá ke všemu, co si dává nálepku "lingvistické". Ani tady nejde o lingvistiku, spíš o jazykové hrátky, velmi zdařilé, vtipné a milé mimochodem. Ale ne o lingvistiku. Správný lingvista totiž ví, že věta holá je zavrženíhodný školský konstrukt, který reálně neexistuje :-).

Na druhé straně - přívlastek shodný může mít spoustu funkcí. Třeba tím P. Nikl vůbec nemyslel pohádky s jazykovědným obsahem, ale pohádky pro jazykovědce.

Rocky Balboa

2007-03-03T22:29:00.000+01:00

V rádiu hlásili, že do kin přichází nový film o Rockym. A každý správný film musí mít správně chytlavý slogan. Tenhle má:

Nic nekončí, dokud to opravdu neskončilo.

Jak jsem to tak poslouchala, naštvalo mě, že jsem na první pokus tenhle citát nepochopila. Ani na druhý. Ani na třetí! Jako by mi něco unikalo. Hle, výzva.

Představme si časovou osu děje. Na počátku je bod začátku, poté fáze začínání, samotný průběh děje, fáze končení a bod konce.

Fáze končení je PŘED bodem konce, stejně jako je fáze počítání před bodem usnutí ve větě:
Budeš počítat, dokud neusneš.
Analogicky (a logicky) je tedy správné:
Něco končí, dokud to neskončí.

Ale ve zmíněném citátu je první část negována. Co by tedy ta negace mohla znamenat?
Vezměme si opět mou oblíbenou analogii - věty s dokud a negací v obou částech:

Nebudeš večeřet, dokud si neuděláš úkoly.
Nepůjdeš ven, dokud neuklidíš koupelnu.
Nic ti nedám, dokud si neumyješ ruce.

Oops :-). V takových větách obvykle přichází nejprve děj věty vedlejší a bezprostředně poté děj věty hlavní.

Čili analogicky věta "Nic nekončí, dokud to opravdu neskončí" by vlastně měla znamenat, že něco skončí, a pak teprve proběhne fáze končení. Ale to je nesmysl.

Ne, nejsem tak hloupá, abych si ten citát nedokázala vyložit tak, jak byl myšlen. Zřejmě má znamenat něco jako: Nemůžeme o ničem prohlásit, že to končí, dokud si nejsme skutečně jisti, že proběhl bod konce. Tj. nevíme-li, kdy přesně děj skončí, nemůžeme o něm tvrdit, že končí. Respektive, pokud jste neměli stoprocentní jistotu, že nenatočíme další díl Rockyho Balboy (nebo jak se to k čertu skloňuje), nemohli jste tvrdit, že série jeho příběhů skončila. Tj. nemysleli jste si, že to jen tak skončí, že ne?

Jen jsem opět chtěla ukázat, že syntax a sémantika jsou něco jako siamská dvojčata.

Ukončení studia/pracovního poměru

2007-03-03T22:24:00.000+01:00

Ne, nelekejte se, jen jsem tak přemýšlela nad synonymií některých vyjádření. Třeba:

Studoval jsem XY, ale pak jsem z toho utekl. = Vyhodili mě pro lenost/neschopnost/nezájem.
nebo
Odešel jsem kvůli názorovým neshodám. = Pracovník byl odejit pro lenost/neschopnost/nezájem.

Málokdy se to mezi řádky pozná, ale někdy ano. A v tom je ten vtip a dnešní pointa.

Sekundární vidová změna

2007-03-02T10:30:00.000+01:00

Jakousi oklikou jsem se dostala k článku v Reflexu, jehož poslední věta zní:

Například mezi všemi pacienty v psychiatrických odděleních nemocnic se jich pořezává kolem čtyř procent.

Pořezává? POŘEZÁVÁ? P O Ř E Z Á V Á???

Kde je problém? Vyjděme od základů. Na počátku stálo nedokonavé sloveso řezat. Řezat vyjadřuje děj s trváním (řezat dřevo půl hodiny). Přidáním přepony po- jsem získali dokonavé sloveso s významem jednorázového děje s důrazem na výsledek (*pořezal ho na ruce půl hodiny; dřevo už je pořezané). Vložením složeného sufixu -v-a-, který má funkci měnit vid a vyjádřit pravidelné opakování, jsme získali význam pravidelně opakovat jednorázový děj.

Tak proč mi to slovo tak vadí, když slovotvorně se tam nikde nic netříská?

Zkusme analogické případy. Nejprve další slovesa s prefixem po- a sufixem -v-a-:
Polehávat, postonávat, poschovávavat - zde má předpona po- jiný význam ("v malých dávkách") a navíc neexistuje dokonavý protějšek. Možná se jedná dokonce o předponově-příponové tvoření.
Zkusme to tedy jinak. Nedokonavá slovesa páté třídy, která se dají pomocí po- změnit na dokonavá:

míchat/pomíchat - *pomíchávat
dát/podat - podávat (jenže to je atematické, a navíc se podat už synchronně dost oddělilo co do významu, takže až tak úplně s ním počítat nemůžeme)
skládat/poskládat - *poskládávat
čekat/počkat - *počkávat
znát/poznat - poznávat (obávám se, že to je podobný případ jako u podat - příliš velké významové osamostatnění)

u podobných předpon (hlavně těch čistě vidových) je to stejné:
zpívat/zazpívat - *zazpívávat
dělat/udělat - *udělávat

U jiných tříd jde o tentýž problém:
Když je význam dostatečně oddělený od významu původního, nedokonavého slovesa, je vše v pořádku: škodit/poškodit - poškozovat. Ale je-li ještě spojitelný s původním významem, nelze přidat imperfektivizující příponu: hrozit/pohrozit - *pohrožovat; mazat/pomazat - *pomazávat.
Srovnej: močit/pomočit - *pomočovat, ale pomočovat_se

Je možné, že tohle je ono vysvětlení. Řezat a pořezat jsou přímo významově souvislé (ze synchronního hlediska). Kromě rysu "jednorázovost" a "dokonavost" se překývají. Proto moje jazyková intuice odmítá přijmout "pořezávat" jako legitimní slovo.

Odhlédneme-li (jde-li to vůbec) od faktu, jak moc hrozné je téma toho článku, můžeme s profesionálním zaujetím konstatovat, že i sami ti, kteří tuto činnost vykonávají o tom mluví jako o "řezání se", nikoli "pořezávání se".

V ČT připravuje titulkové zprávy zřejmě stylista - stylistik tedy rozhodně ne!

2007-03-01T18:01:00.000+01:00

Zřejmě už moje podvědomí funguje na lingvistickém modu. Dívám se takhle na ČT24 na Testoviny a najednou jako by mě něco rušilo. Po pár sekundách zjišťuji, že jsou to titulky na spodu obrazovky, na nichž neustále běží důležité aktuální zprávy. Ony samy by mě snad ani tak opticky nerušily, jako spíš to, co v nich stálo.

"...druhé doběhlo Německo, třetí Norsko, Češky skončily páté."

Ne že bych měla něco proti metonymii, ale v některých kontextech to prostě vypadá komicky. Taky si představujete výřez z mapy na nožičkách podobných těm z Pratchettova zavazadla?

A sotva se dostatečně vysměju, dostanu další pecku: "Mistrovství tedy proběhne namísto května v prosinci."

A zase, ne že by na té větě bylo snad něco úplně zavrženíhodného, ale v mé postižené mysli se prostě primárně spojí "mistrovství namísto května", rozuměj původně měl proběhnout květen, nově proběhne mistrovství.

Ale vzhledem k tomu, že zprávy jsou mým obvyklým zdrojem linvistických vtipů, přehmatů a nesmyslů (vzpomeňme třeba jednoho z politiků a jeho loňský "krok správnou cestou"), bude z toho asi seriál.